Děti Novorozenec Jak řešit problémy se spánkem u dětí do jednoho roku?

Realitou rodičovství je, že se miminka v noci probouzí. Je nutné je nakrmit a vyměnit plenky. Občas tak může být velmi obtížné se s tím vyrovnávat, když trpíte nedostatkem spánku. Lidé často považují za hodné miminko takové miminko, které spí. Problémy se spánkem však nejsou nutně odrazem stylu rodičovství či temperamentu dítěte. Miminka se prostě jen potřebují budit a dopřávat si krmení; mají maličká bříška, která je nutno velmi pravidelně doplňovat.

V jakém věku bych se měla spánek dítěte začít řešit?

Novorozeňata nespí jako my, takže v prvních dnech si budete na krmení a přebalování v noci muset zvyknout. Snažte se děťátko ponechat v co největším klidu a co nejméně je vyrušovat, aby se pozvolna naučilo rozlišovat den od noci.

Pomocí šetrných technik můžete dítě na dobré spaní začít přivykat zhruba ve věku tří měsíců. Pokud se ve třech měsících ještě nenaučilo, kdy chodit spát, je načase je to naučit. To zahrnuje řadu věcí, které se odehrávají ve stejném pořadí každý večer, kdy tyto fungují jako „spouštěče“, které vašemu dítěti oznamují, že se blíží čas spánku.

Lidské mozky jsou velmi dobré ve vytváření asociací – například pohádka na dobrou noc vede k polibku, pomazlení a pak ke spánku. Pokud se vaše dítě do spánku neponoří během oněch magických 10 nebo 15 minut po tom, co jste si dali dobrou noc, můžete udělat celou řadu věcí, abyste je povzbudila.

Krátká koupel, ne delší než pět minut, stimuluje produkci melatoninu vlivem poklesu tělesné teploty, ke kterému dochází při opouštění koupele. Po koupeli neberte miminko zpět do obývacího pokoje. Místo toho se při oblékání pyžámka, předčítání pohádky, podávání večerní stravy a ukládání dítěte ke spánku, aby bylo všude ticho a osvětlení bylo jen minimální.

Měla bych své dítě nechat, aby se do spánku probrečelo?

Jsou-li miminka ponechána, aby brečela dlouhou dobu, vede to u nich k produkci stresového hormonu kortizolu. Vědci zjistili, že i potom, co dítě, které bylo ponecháno, aby dlouho brečelo, usne, hladina kortizolu v jeho slinách zůstává vysoká. Tyto důkazy naznačují, že ponechávání miminek (zejména těch mladších šesti měsíců), aby brečela po dlouhou dobu, jim způsobuje trvalý stres. Je důležité vědět, že nejste sama a že většina rodičů rovněž trpí nedostatkem spánku a frustrací ze spánkového režimu svých miminek.

Miminka, která se často budí v noci

Velkým problémem u miminek v prvním roce je časté buzení v noci. Možná se chtějí jen trochu pomazlit nebo chtějí nakrmit. Nebo možná už nakrmena byla, ale stále se nechtějí ještě ponořit zpět do spánku. Tím, že dítěti usnadníte rozlišování noci a dne zklidněním všech interakcí, jejich zkrácením a co největším omezením stimulů, bude dítě rychleji znovu usínat. Pokud se vaše dítě v noci často budí, je nutno vyloučit zdravotní důvody.

Probouzení velmi brzy ráno

Dalším problémem je probouzení malých miminek velmi brzy ráno. To je poměrně záludný problém, protože ranní ptáčata si často dopřávají dopolední zdřímnutí, jelikož jsou unavená kvůli zameškanému spánku.

Posouvání dopoledního zdřímnutí každý den na trochu později, by mělo mít vliv na následující zdřímnutí a následně na ranní probouzení. Starší děti mohou mít potíže spát celou noc, pokud si dopřávají dlouhá odpolední zdřímnutí po třetí hodině odpolední. Zkuste tedy pozdní spánek naplánovat každý den o trochu dříve. Ve výsledku pak denní zdřímnutí vašeho dítěte vychází na dříve, a neovlivňují tak spánek v noci.

Další běžné problémy v prvním roce

  • Miminka, která se v noci budí na dlouhou dobu, mohou být v noci jednu nebo dvě hodiny vzhůru, ale pak dopoledne spí, aby ztrátu dohnala.
  • Mnoho dětí jednoduše přes den nechce spát, nebo si dávají velmi častá a velmi krátká zdřímnutí, během nichž se ve skutečnosti neregenerují. V důsledku toho se pak často krmí a svačí. Tyto děti potřebují pomoc se zavedením dobrého řádu jak ve dne, tak v noci.
  • Spánkové cykly jsou zhruba 45 minut dlouhé, což znamená, že děti po tomto usnou jen lehce. Dlouhé zdřímnutí po obědě by bylo 90 minut (dva spánkové cykly), takže děti často po vyrušení nebo probuzení po prvním 45minutovém cyklu znovu usnou. Je-li vaše starší dítě po odpoledním zdřímnutí podrážděné a obvykle se po 45 minutách probudí, můžete je zkusit znovu uspat, a dost možná se mu tak dostane dalšího, více osvěžujícího spánkového cyklu.

Skutečné příběhy maminek

Kateřina, maminka Jiřinky (devět měsíců)

„Chodívala jsem na setkání těhotných maminek, z nichž všechny měly porodit v průběhu tří týdnů. Já se často chlubila, jak „Jiřinka spí celé hodiny – je toho tolik, co můžeme dělat, všechno vyprat, udělat to či ono, tohle a támhleto. A pak, po jednom měsíci to bylo, jakoby se poprvé opravdu probudila. A všechno bylo najednou vzhůru nohama. Pořádně jsme nespali, budila se každou hodinu a půl, byla to noční můra. Samozřejmě jsem si uvědomila, proč tam všechny mé kamarádky jen tak seděly a trpělivě se usmívaly, když jsem se domýšlivě chvástala tímto krásným dokonalým děťátkem. Ony už věděly, protože to už zažily přede mnou.“

Soňa, matka Amálky (sedm měsíců)

„Prvních několik týdnů spala pořád, ale jak stárla, v průběhu prvního roku se zdřímnutí přestala dostavovat s onou samozřejmostí, což mě velice udivovalo. Četla jsem o tom knihy a říkala si: „Dobře, musím ji naučit aby si ve dne zdřímla“ – což se tehdy zdálo tak zvláštní. Dělala jsem všechno možné, třeba jsem s ní ležela v posteli a šeptala „š-ššš“ a připadalo mi, že mi to trvalo celou hodinu, jen aby za den usnula na půl hodiny.“

Jarmila, maminka Anetky (devět měsíců)

„Momentálně si Anetka zdřímne dvakrát denně – mezi půl jedenáctou a jedenáctou dopoledne a pak znovu mezi druhou a třetí odpoledne. Začínáme tím, že ji necháváme se při hraní pořádně vyřádit, aby ze sebe vydala nějakou tu energii, a pak ji vezmeme nahoru do jejího pokojíčku. Je tam gauč, takže si tam s ní v klíně sednu, tváří k sobě, a zpívám jí – zpívám jí jinou písničku, než když jde spát, takže ví, že je čas na zdřímnutí, nikoliv na noční spánek. Zatímco zpívám, kolébám ji, a ona se mi brání, pláče, zkouší se vykroutit a dívá se na mě, žadoní, abych ji pustila. Někdy mi na krk zaprdí pusou, aby mi udělala radost a abych ji pustila, a pak se na mě usměje, ale já se nenechám ošálit – pořád pokračuji, snažím se, aby ta činnost byla co nejpravidelnější a co nejnezáživnější!

Publikováno: Před více než 1 rokem
Vytisknout stránku
Sdílet článek

Články

A jéje! Žádné výsledky Prosím, změňte kategorii.

Příběhy psané s chutí, které budete milovat

A jéje! Žádné výsledky Prosím, změňte kategorii.
2 3 4 5 6 7