Šťastné duše dětem

David (9let): Umřela mi maminka, náhle a bez rozloučení. Táta se na chvíli ztratil a já byl u babičky. Bylo mi hodně smutno, neměl jsem najednou ani mámu a ani tátu. Nemohl jsem plakat ani o smutku mluvit, říkali mi, ať jsem statečný. Tak jsem byl. Byl jsme statečný dlouho, ale jen navenek, uvnitř jsem byl vystrašený, osamělý a smutný. Začala mě hodně bolet hlava a břicho, vyšetření nic nezjistily, prý mi nic není. Já se tak ale necítil, vůbec mi nebylo dobře, přestal jsem chodit do školy i na fotbal. Pak mě táta vzal do Modrých dveří, kde jsme mluvili, hráli si a dali prostor smutku a pláči!