Ve věku tří let jsou děti velmi zvědavé. Pokud vaše dítě dosáhlo tohoto kouzelného věku, určitě dobře znáte ty nekonečné, pro mozek vyčerpávající otázky, na které se vás ptají. Ať už je to „Kde se berou mraky?“, „Proč je tráva zelená?“ nebo „Proč nemají maminky pindíky?“.
Zvědavost je důležitá součást vývoje. Tříleté děti se snaží ještě více než dříve, aby pochopily svět. Jejich intelekt se rychle rozvíjí a mají divokou představivost. Abstraktnější myšlení v nich vyvolává potřebu znát význam všech věcí – tak proto všechny ty otázky!
Je to způsob upoutání vaší pozornosti
Děti v tomto věku si také uvědomují, že otázky jsou skvělý způsob upoutání vaší pozornosti. „Děti se chtějí zapojovat do interakcí,” uvádí terapeutka pro řeč a jazyk, Anna Mackay-Smith. „Ptaní se a získávání odpovědí je velmi uspokojuje – a to i když už znají odpověď.“
Pokračujte v odpovídání!
Když se spojí schopnost dítěte mluvit s jeho žízní po znalostech, mohou být pro vás jejich otázky trochu otravné. Možná někdy cítíte i nutkání ignorovat dětské zvolání „Proč?“. Ale není to dobrý nápad. Pamatujte, že vaše odpovědi jim pomáhají v učení. Pokud dítěti neodpovíte, můžete tak potlačit jejich touhu po komunikaci, udusit jejich zvědavost a přispět k jeho frustraci. A to žádnému dítěti neprospěje.
Tříleté děti mají velmi nízkou míru kontroly nad jejich prostředím a pokud nejsou schopni získat odpovědi na svoje otázky, budou se cítit ještě více bezmocní. Využijte tedy své tajné zdroje trpělivosti a pokračujte v odpovídání.
Zkuste někdy na otázku dítěte „Proč?“ odpovědět slovy: „A proč myslíš...?“. Narušíte tak monotónnost a podnítíte dítě k vlastnímu uvažování.
Zjistěte odpovědi společně
Otázky vašeho dítěte mohou rozšířit vzdělání celé rodiny, a to zejména pokud mají vědecký základ. Když se3,5letý Craig, zeptal maminky, proč je nebe modré, spustilo to rodinné vyhledávání v encyklopedii a hledání na internetu. Craig získal důležitou lekci o tom, že dospělí neznají všechny odpovědi, ale že existují způsoby, jak informace zjistit.
„Můžete se s dítětem podělit o to, že je těžké všechno nevědět,“ uvádí dětská psychoterapeutka Rachel Pick. „Je důležité dítěti sdělit, že nejste odborníci na všechno. Dítě tak bude vnímat vaši empatii s ním a jeho vlastními pocity zranitelnosti.“
„Ano, ale proč?“
I když máte pocit, že jste odpověděli na těžkou otázku co nejlépe, dítě může pokračovat otázkou: „Ano, ale proč?“
I když vám to přijde frustrující, zkuste neodpovědět slovy: „Protože to tak je.“
Místo toho vysvětlete, že všechny věci nemají logický nebo racionální důvod a že některé věci ve světě prostě musíme přijmout tak, jak jsou.
A na závěr, užívejte si tuto fázi, dokud trvá – konec konců jen malé děti si myslí, že víte všechno.
