Zlatá éra první republiky se zejména u těch movitějších nesla v duchu večírků a společenských akcí, na kterých pochopitelně nechybělo dobré pitivo, a to především likéry a šampaňské. Ti chudší pak dávali přednost pivu či domácím pálenkám. Jaké alkoholické i nealkoholické nápoje se pily nejvíce?
Voda ze studánky, káva z náhražky
Začneme-li sofistikovaně u nealka, ve většině domácností se běžně pila voda. Ne kohoutková, ale ze studní, studánek a pramenů. Veřejný vodovod se začal stavět až počátkem dvacátého století. Obyvatelé hlavního města pak používali pitnou vodu ze štol pod Petřínem.
Zámožnější obyvatelstvo popíjelo minerální vodu z českých a moravských lázní, nebo také sodovou vodu. Během letních měsíců se lidé osvěžovali ovocnými šťávami, mošty či chladným mlékem s ovocem.
Mnoho lidí si už tehdy pochutnávalo na kávě. Na venkově a u chudších rodin se vyráběla z praženého žita či z cikorky. Cikorka, která se vyrábí z praženého kořene čekanky obecné, byla s mlékem a s krajícem chleba ve válečných a poválečných časech typickou vydatnou snídaní, na níž si pochutnával i T. G. Masaryk.
Čaj si lidé za první republiky připravovali také, ale údajně nebyl příliš konzumován v dělnickém prostředí. Lidé si jej častokrát balili s sebou do termosky na cesty a výlety.
Zlatý poklad jménem pivo
Co se alkoholických nápojů týče, na odbyt šlo nejvíce víno a pivo. Zlatavý mok dokonce v některých domácnostech podávaly i dětem pro jeho výživovou hodnotu. Pivo pili téměř všichni, bez ohledu na věk, postavení či vyznání. Víno si dopřávaly hlavně rodiny, které měly větší finanční příjem a bylo vnímáno jako nápoj elity.
Své místo u stolu měla za prvorepublikové éry i oskerušová pálenka, která se užívala pro znovuobnovení funkce střev. Na severní Moravě byl nejoblíbenější bylinnou lihovinou osmatřicetiprocentní Radigast, chráněný ochrannou známkou. Vyhledávané byly i likéry z višní, zelená, či gin, jemuž se říkalo také borovička.
Mnoho dobových periodik doporučovalo různá vína i likéry jako prevenci a léčbu některých zdravotních obtíží, což často vedlo k jiným neduhům - například k alkoholismu. O tom, jak nesprávné je nadužívání alkoholu častokrát hovořil i T.G.Masaryk, který se nepovažoval za abstinenta, ale ke konci života vypozoroval, že se mu bez sklenky vína vede lépe: „Abstinence není mým náboženstvím, ale občas se pokouším své spoluobčany upozornit, jak nemírné pití je, stručně řečeno, hloupé.“
Tento článek z naší historie je součástí akce 100leté recepty, se kterou můžete oslavit společně s Tesco výročí vzniku Československa. Soutěžte se svými tradičními rodinnými recepty a vyhrajte každý týden poukázky ma nákup v obchodech Tesco. Více o soutěži naleznete na https://itesco.cz/hello/100-lete-recepty/.
