Zabývá se vaše dítě tím, co si o něm myslí ostatní a jak v očích jiných vypadá? Nevěří si a raději se od společnosti izoluje. Pomoc máte ve vašich rukách.
O co jde?
Tréma, strach či úzkost jsou přirozenou součástí života. Pokud jsou všechny tyto projevy u dítěte natolik výrazné, že mu znemožňují normální fungování v sociálním životě, vaše dítě může trpět právě sociální fóbií. Tato porucha se u dětí projevuje i strachem z kritiky, pozorování a hodnocení.
Spouštěčem bývá matka
Kde se vlastně sociální fobie bere a jak vzniká? Spouštěčem mohou být různé situace, myšlenky nebo představy. Dítě má menší sebevědomí, strach ze selhání, snaží se být úspěšné, což se mu samozřejmě ne vždy daří a ono zůstává na neúspěch samo.
U dětí mohou být spouštěčem až příliš úzkostlivé matky, ale i rodiče, u kterých naopak dítě necítí dostatek bezpečí. Propuknout může tato fobie i po změně prostředí, nástupu do školy či školky, změně třídy, učitele... Úzkostný temperament se dědí po rodičích, setkávají se s ním i zneužívané a zanedbávané děti.
Projevy sociální fobie
Pokud jste zpozorovali, že vaše dítě se v cizí společnosti či škole chová jinak než v rodině, zbystřete. Sociální fobie se u dětí pravděpodobně projeví ve věku 5 až 13 let. Nejčastěji ji můžete pozorovat mezi 11. až 15. rokem života, kdy si děti začínají formovat vztahy k lidem. Za projevy fobie můžeme považovat koktání, červenání se, třes rukou, pocity na zvracení, strach ze ztrapnění se nebo vyhýbání se situacím, ve kterých je dítě středem pozornosti, stahování se do sebe, vyhýbání se kontaktu s vrstevníky, ale i s lidmi všeobecně.
Jak dětem pomoci?
Jako většina fóbií, i ta sociální je strachem z něčeho, co ve skutečnosti není nebezpečné. Jestli chcete svému dítěti pomoct, svěřte ho do odborných rukou psychologa nebo léčebného pedagoga. Diagnóza se určuje na základě symptomů, které popíše rodič ve spolupráci s dítětem a učitelem.
Léčba zahrnuje psychoterapii, kdy si dítě buduje sebevědomí, naučí se zvládat svůj strach a zkouší se zapojovat do věcí, které předtím prožívalo s úzkostí. Neustále posouvá svoje hranice, což velmi pozitivně ovlivňuje jeho psychiku. Farmakoterapie přichází na řadu až tehdy, když selhává psychoterapie. Léčbu antidepresivy, která bývá dlouhodobá, indikuje psychiatr i tehdy, pokud se u dětí výrazně zhorší chování nebo prospěch ve škole.
