V takových situacích je těžké malé sportovce udržet u vody. Fotbalová liga v létě znamená také menší zápasy na provizorních hřištích na dvorcích, na sídlištích a na klubových hřištích.
Jaký vliv má kopání do míče na organizmus našich dětí?
Jeden kop znamená pohyb celého těla, které reaguje na širokou škálu proměnných souvisejících s úkolem, prostředím a sportovcem. Výzkumy také naznačují, že kontrola rovnováhy v podepírající noze má klíčovou roli při efektivitě kopu závodníků.
Kopání, základní pohybová dovednost, kterou člověk většinou získá v dětství, může být přizpůsobeno k uskutečnění různých cílů. I když se jedná o pohyb, jenž se nejčastěji pojí s fotbalem, je kopání častým prvkem v bojových uměních, americkém fotbalu, australském fotbalu, ragby, některých moderních fitness aktivitách a ve spoustě dalších disciplín. Hlubší pochopení podstaty kopu má význam pro vědce zaměřující se na sportovní odvětví, kteří chtějí zlepšit efektivitu kopu, a také pro lékaře, již se zabývají rehabilitací funkce dolních končetin. Víme-li, jak správně kopat, můžeme rychleji pochopit procesy stojící u základů kontroly a učení se složitých pohybů skládajících se z několika segmentů. Kontrola rovnováhy a držení celého těla má klíčový význam při provozování veškerých profesionálních fyzických aktivit.
Kdy mohou děti začít kopat do míče?
Děti mohou zkoušet své první kopy již ve věku 2-3 let. Charakteristickou vlastností tak mladých fotbalistů je jejich potřeba pohybu. Pokud tedy fyzická aktivita pro ně nebude jednotvárná, budou se jí věnovat rádi a s velkým nadšením. Jedná se o výjimečné období v rozvoji mladého těla, během něhož se dítě velmi rychle učí všechno, co je kolem něj, dochází také ke změně jeho vnímání. Dobré využití této doby určitě pozitivně ovlivní i další rozvoj pohybových a koordinačních schopností.
Hraní fotbalu také zlepšuje koordinaci pohybu, rozvíjí postřeh, učí týmovou spolupráci a pomáhá jedinci najít si své místo ve skupině. Je ovšem potřeba myslet na to, že se jedná o kolektivní sport, u něhož často dochází k přímému fyzickému kontaktu s protivníkem, a rychlost a dynamika v něm mají nezanedbatelný význam, dochází tedy ke zraněním, drsným střetům, a soupeřivost může vyvolávat i negativní emoce.
Při hraní fotbalu si předškolní děti mohou snáz osvojit pohybové schopnosti jako kopání, házení, míření na bránu, točení, skákání a sledování pohybu. Přicházejí v úvahu také sociální dovednosti, protože děti se účastní jednoduchých her – točení, házení, podávání a kopání míče mezi sebou. I když se předškolní děti často začínají učit hry, které jsou populární v jejich kulturních kruzích, není to doba vhodná pro zábavu s velkým množstvím pravidel nebo hry zdůrazňující výhru a prohru.
Například výzkumy provedené na skupině 220 žáků ve věku 8-9 let ukazují, že ve zdravém těle je zdravý duch. Vědci rozdělili děti na dvě zkoumané skupiny, z nichž první vedla dosavadní životní styl, a druhá systematicky prováděla cviky ovlivňující motoriku, jako například trénink driblování míčem. Po ukončení experimentu trvajícího celý školní rok byly obě skupiny otestovány. Samozřejmě se ukázalo, že „cvičící“ skupina měla po celém roce trénování vyšší fyzickou zdatnost, ale nejen to: významně se zlepšily také výsledky těchto žáků v počítačových testech, které ověřovaly výkonnostní funkce. Děti zapojené do sportovních aktivit se lépe soustředily na provedení úkolu, přičemž snadno rozlišovaly nepodstatné informace.
Pokud tedy odtrhneme naše malé dítě od pohovky a televize a vypustíme ho ven s míčem, můžeme si být jisti, že každý zápas odehraný na dvorku bude představovat vítězství jeho těla i mysli!
Zdroj: menway.interia.pl, well.blogs.nytimes.com, sportowarodzina.pl, scholastic.com, lermagazine.com
