Jak miminko vysílá
Miminka nejsou po narození schopna mluvit, a proto je jejich komunikace velmi jednoduchá, naléhavá a začíná pláčem! Pláč je velmi mocný prostředek komunikace, natolik mocný, že maminka, která slyší, jak její miminko pláče, pociťuje silný instinkt ke svému miminku přiběhnout a vyhovět jeho potřebám. Je to fantastický instinkt pro přežití, avšak v průběhu času se komunikace miminka stane rozmanitější, není to jen volání o pomoc!
Jak miminko přijímá
Miminka jsou velmi zdatná v pozorování a naslouchání, nejraději naslouchají zvuku hlasu svých rodičů a nejraději se dívají na jejich obličeje. Toto je další velmi důležitý instinkt, který miminkům umožňuje naučit se komunikovat a později používat mluvený jazyk.
Jak se vaše miminko učí komunikovat
Dlouhý proces, při němž se miminko učí komunikovat, začíná již v okamžiku, kdy je schopno slyšet zvuky z dělohy. To je zhruba od 20. týdne.
Dítě začne rozlišovat a naslouchat především vašemu hlasu, avšak i hlasům osob, které se ve vašem okolí často vyskytují.
Takže už v okamžiku narození bude znát váš hlas a mít představu o tom, jak spolu lidé mluví.
Jak mohu miminku pomoci komunikovat?
Skvělé jsou hned od začátku napodobovací hry, jako například vyplazování jazyku. Je to tak roztomilé. Sedněte si k němu, vyplázněte jazyk a povzbuzujte je, aby to po vás zopakovalo. Zkraje mu to může nějakou dobu trvat, ale pak se do toho dostane. Je to nejranější stádium komunikace – beze slov.
To nejlepší, co můžete udělat, abyste své miminko naučili komunikovat, je komunikovat s ním – hodně! Nemusí to být pořád jen slova, mohou to být i veselé zvuky, písničky, veselé hlasy, cokoliv vás napadne. Toto všechno spoluvytváří pocit vašeho miminka, že mu věnujete pozornost, a přesně to má rádo.
Když k němu mluvíte, nezapomínejte mu i naslouchat – vždy mu nechte čas na odpověď. Zkraje nebude odpovídat slovy, avšak téměř jistě učiní maximum, aby se mohlo zapojit.
Se svým miminkem můžete začít mluvit ještě před jeho narozením. Povídejte si s ním a vyprávějte mu o věcech, které se dějí.
Některé maminky zjistily, že když svému těhotenskému bříšku četly určitou knihu nebo pouštěly určitou hudbu, tak jejich dítě po narození na tuto knihu či hudbu reagovalo kladně. Působí to tak známě a bezpečně.
Mezi devátým a dvanáctým měsícem života začne dítě ukazovat, což mu propůjčuje první možnost sdělit lidem v okolí, co považuje za zajímavé a důležité. Je to univerzální a účinná forma komunikace. Pokud někdo na něco ukáže, ostatní lidé se dívají směrem, kam ukazuje.
Jsme jedinými tvory, kteří ukazují a současně mají oční bělmo. Podle jedné z teorií o našich jedinečných očích se má za to, že podle toho mohou ostatním lidé zjistit, kam se díváme. Miminka to neumí ihned, ale brzy se začnou dívat stejným směrem, kterým se díváte i vy, a číst vaše emoce. Říkáme tomu „sociální odkazování“.
Gesta rukama a tělem, jak dítě zpívá a prožívá písničky
Děti umí gestikulovat dříve než mluvit. Někteří rodiče naučí své děti vyjádřit posuňkem nebo gesty několik klíčových slov, např. „více“, „mléko“ nebo „stačí“. Toto může pomoci dětem, které jsou poněkud frustrované. Každopádně není nutné se učit definovaný dětský posuňkový jazyk, prostě si vymyslete své vlastní jednoduché posuňky, a se svým dítětem si tak užijete spoustu legrace. Zhruba od sedmi měsíců věku začne reagovat a rozumět jednoduchým gestům rukou a těla, např. „ne“, „podívej“, atd.
Aktivní písničky jsou výborným způsobem jak se naučit slova při fyzické aktivitě. Pro dítě je velmi zábavné, když může sedět na vašem klíně, a vy zpíváte a provádíte různé aktivity. Je to jeden ze způsobů, jak se dítě může zapojit ještě dřív, než se naučí mluvit a zpívat. Pro inspiraci viz článek o zpívání aktivních písniček s dítětem .
Učit se nová slova při pohybu je vždy nejlepší způsob učení, vzhledem k tomu, že se děti učí prostřednictvím svých smyslů a značně fyzickým způsobem (spíš než jazykově).
Čím více komunikujete, tím více se bude vyvíjet mozek vašeho dítěte
Během prvních dvou let života dítěte se jeho mozek bude vyvíjet rychleji, než kdykoliv během jeho dalšího života.
Jednoduše řečeno, bude si vytvářet propojení (zvané synapse) mezi mozkovými buňkami (neurony). Tato propojení se vytvářejí tím, jak se dítě učí. Jakmile je takové propojení hotovo, naučená věc se uloží do paměti. Je to jako vyšlapávat pěšinu lánem pšenice... čím víckrát po takové pěšině projde, tím silnější, rychlejší a širší cesta vznikne. Období dětství, a to již od narození, je stěžejním obdobím, kdy je mozek flexibilní, plastický a schopný obrovské změny a růstu.
Například, když řeknete poprvé nové slovo, všimne si toho, ale nezapamatuje si jej. Tím, že slovo řeknete víckrát, se slovo uloží do mozku dítěte jako propojení mezi neurony. Stejný proces funguje i s vizuálními a zvukovými vzpomínkami.
Pokud znásobíte proces učení tím, že nebudete slovo jen vyslovovat, ale třeba zpívat a doprovázet dalšími aktivitami, propojení se posílí a účinek učení bude trvalejší. Čím více propojení v paměti vznikne – hudba, slova nebo dokonce i další smysly, třeba čichové podněty – tím trvanlivější taková paměť bude. Ve skutečnosti je čich jedním z nejsilnějších smyslů pro vyvolávání vzpomínek.
