Mnozí z nás poslouchají hudbu při běžných denních činnostech, jako je příprava do školy, řízení auta nebo čtení knihy. A mnoho z nás by klidně odpřisáhlo, že nám právě hudba pomáhá v koncentraci. Někteří jsou dokonce schopni tvrdit, že bez hudby jsou roztržitější a nesoustředěnější.
Experiment kolektivu kolem Marie Witek podle portálu The Guardian odhaluje, že hudbě nesmí chybět synkopa, má-li v člověku vyvolat příjemnou reakci. Přeloženo do jednoduché řeči: hudba musí být funky, ale moc. Má být taková, abyste měli chuť tančit. Žádné mdlé monotónní zvuky ani nepředvídatelné jazzové improvizace. Jednoduše něco mezi předvídatelným shlukem tónů a totálním chaosem – to má mozek rád. I mozek vašeho školáka, což by vysvětlovalo ta sluchátka na uších ve chvílích, kdy se učí.
Proč by mu ale hudba měla pomáhat při koncentraci? Jeden z důvodů má co do činění s pozorností. Mozek má sice množství úžasných schopností, ale mezi jeho silné stránky nepatří přijímání abstraktních informací ani příliš dlouhé přemýšlení nad jednou věcí. Zdá se, že máme dva systémy pozornosti: vědomý, který nám dovoluje soustředit se na věci, na které se chceme soustředit. A podvědomý, který se zase věnuje věcem, které naše smysly sbírají, protože mohou být důležité. Povědomý systém je jednodušší, zásadnější, propojený s emocionálním zpracováním spíše než s nějakým racionálním zdůvodňováním. Je také rychlejší. Takže když jste doma sami a slyšíte nějaký zvuk, věnujete mu pozornost ještě předtím, než jste schopni zamyslet se, co to vlastně je.
Problémem je, že zatímco naše vědomá pozornost se soustředí na jistou činnost, nevědomá pozornost se nevypne sama od sebe. Naopak je stále v provozu a vyhledává důležité impulzy v okolí. A když zrovna děláme něco nemilého a fádního, k čemu se musíme přinutit, podvědomý systém je ještě silnější. Proto hudba nemusí naši pozornost odklonit.
Promyslete si proto příště, jestli budete svého školáka kárat, když se z jeho pokoje bude linout hudba a vy ho najdete zabořeného v učebnicích. Pravděpodobně je pro něj učení fádní činností, která ho nenaplňuje štěstím, což je zcela normální. Ale hudba mu v takové situaci přináší podvědomé radostné pocity, a tak efektivně neutralizuje potřebu mozku rozptylovat se něčím jiným. Je to, jako byste malému dítěti dali novou hračku na hraní, aby vás nevyrušovalo, zatímco vy se snažíte dokončit něco důležitého.
Jaká hudba je vhodná?
Výběr hudby se odvíjí od osobních preferencí. Hudba, kterou máte rádi, zlepšuje pozornost a ta, která vám je proti srsti, ji zhoršuje. Proto nemá cenu bránit vašemu mladému milovníkovi metalu v jeho poslechu. Kdybyste mu totiž pustili Mozartovy tóny, pravděpodobně by se nenaučil vůbec nic, a ještě byste ho i zbytečně otrávili. Hudba má totiž velký vliv i na náladu – bezútěšné tóny by mu mohly vzít nadšení z úkolů, kterými se právě zabývá.
Zajímavá je jistě informace, že jedním z nejlepších žánrů na koncentraci jsou soundtracky k videohrám. Když se nad tím zamyslíte, dává to smysl. Cílem takové muziky je totiž vytvořit pohlcující prostředí, ve kterém se hráči nerozptýlí a usnadní jim úkoly, které vyžadují nepřetržitou pozornost a soustředění. Ideální na počítání zapeklitých matematických rovnic.
Zdroj: theguardian.com
