Pravda je taková, že čas strávený nad domácími úkoly by se měl postupně zvyšovat v závislosti na věku i náročnosti jednotlivých úkolů. Je totiž rozdíl mezi sedmiletým školákem a maturantem. Proto se musí vše posuzovat individuálně, i když jsme už nějaký časový rámec nastavili. Může se stát, že ho bude nezbytné ze dne na den změnit.

Hlavně flexibilně

Do šesti let dítěte je za všemi rozhodnutími flexibilita. Nejdůležitější je, aby váš potomek v tomto věku pochopil důležitost členů rodiny při svém vzdělávání, tedy že mu ochotně pomohou, když to potřebují.

Od šesti let se vzdělávání formalizuje a studium je konkrétnější. Od tohoto momentu už potřebujete jasně vytyčit každodenní čas strávený nad přípravou do školy. Je vhodné začít 15 až 20 minutami, aby si dítě zvyklo na pravidelné úsilí za stolem. Postupem let se tento čas bude muset navyšovat – v osmi letech asi na půlhodinu, v deseti letech 45 minut a ve dvanácti letech až hodinu. Pak už minimálně jednu hodinu, ale i více podle úkolů. Tyto časy jsou ale jen orientační, vše totiž závisí na schopnosti dítěte koncentrovat se na učení.

Každé dítě je individuální, a zatímco někomu vědomosti naskáčou do hlavy hned, ostatní se nad knihami mohou trápit neuvěřitelně dlouhou dobu. Ať je to tak, či onak, při domácích úkolech nezapomínejte na přestávky. Klidně je dělejte i po deseti minutách, pokud to dítěti pomáhá. Schopnost soustředit se totiž rychle klesá, u žáků prvního stupně je to maximálně 15–20 minut. Stačí však 5minutová pauza a dítě je opět připraveno k učení.

Do jakého předmětu více investovat?

Neexistuje specifický předmět, na kterém by děti potřebovaly pracovat více. Mnoho lidí se však mylně domnívá, že by se děti měly s větším nasazením věnovat matematice, jazykům či chemii, protože jsou to důležité předměty, a proto se na děti naléhá, aby si vědomě vylepšovaly právě tyto znalosti.

Je důležité kapacity dítěte náležitě analyzovat. Možná je zrovna vaše dítě matematickým géniem. Proč by pak mělo u matematiky sedět déle než nad jinými předměty, kde má možná větší rezervy? Ujistěte se, že se připravuje na všechny předměty, ale zároveň věnuje více času těm, které mu způsobují potíže. I kdyby to měla být i hudební výchova nebo tělocvik.

Dítě by se totiž mělo být schopno zlepšovat ve všech předmětech, aby mohlo přecházet z ročníku do ročníku s nejlepšími možnými známkami a zároveň s dostatečnými znalostmi. Když bude dítě vyvíjet úsilí pouze tam, kde se mu daří, a zbývající předměty budou na vedlejší koleji, unikne mu možnost objevit další zajímavá témata a poznatky.

Pokud se doma nad úkoly trápí a vy spolu s ním, poraďte se s učitelem. Možná za tím bude porucha učení.