Už naši předkové věděli, že sladké dobroty jako ovoce nevydrží po celý rok v chutném a čerstvém stavu. Proto hledali způsoby, jak je uchovat co nejdéle. Na konzervování potravin se dlouhodobě používaly metody jako mražení, sušení na slunci, zasolení, uzení nebo převáření. Také ovoce si našlo svoji cestu konzervování, a tak vznikly džemy, marmelády a povidla. Jaký je mezi nimi rozdíl?
Džem
Slovo džem pochází z anglického slova jam, což znamená pevně stlačit. Džemováním vznikne rosolovitá hmota, která obsahuje celé nebo krájené kousky ovoce.
Jahodový džem, svěží malinový džem nebo džem z černého rybízu asi ochutnal už každý. Ale co takový rajčatový džem? Vyzkoušíte? Pokud je to na vás příliš, určitě potěší klasika v podobě meruňkového nebo broskvového džemu, recept je to výborný.
Marmeláda
Se slovem marmeláda už je to komplikovanější, existuje totiž hned několik teorií. Jednou z nich je, že slovo vzniklo z latinského melimelum, v překladu sladké jablko. Druhá verze se opírá o portugalské marmelo, které znamená kdoule nebo kdoulový džem. Ovoce v marmeládě bývá rozdrcené, přecezené přes sítko. V angličtině se marmeládou označuje výrobek z citrusových plodů, zatímco pod džem spadají produkty z ostatního ovoce. Marmeláda se připravuje z ovocného protlaku, respektive dřeně. Buď se maže na jídlo, nebo se s ní vyplňuje vnitřek potravin. Výhodou je, že se neroztéká. Vyrábí se buď jednodruhová, vícedruhová, nebo netradiční, například rajčatová. Mezi nejoblíbenější klasiku rozhodně patří jahodová marmeláda.
A povidla?
Slovník českého jazyka vám napoví, že povidla jsou hustá ovocná masa získaná rozvařením ovoce, běžně s cukrem. Nejčastěji se vyrábí švestková, malinová, meruňková, jahodová nebo ostružinová povidla. Na jejich přípravu se používá úplně zralé, ale zdravé ovoce. Povidla vzniknou odpařením vody z ovoce do hustější konzistence, proto nám nekvasí a neplesniví. Ovoce se před vařením pomele v mlýnku a během vaření se musí neustále míchat, aby se nepřipálilo. Kvalitní povidla vydrží i několik let. Naše babičky nepoužívaly žádné konzervační látky, jejich názor byl, že jakékoliv přísady povidla jen pokazí. Poctivá povidla je třeba vařit několik hodin, aby zhoustla. Želírovací látky sice proces urychlují a ulehčují, ale chuť je oproti dlouho vařeným povidlům nesrovnatelná.
Nejoblíbenějšími povidly jsou u nás ta ze švestek. Domácí koláče se švestkovými povidly – no prostě paráda. Pokud milujete švestková povidla, určitě vyzkoušejte mrkvové rohlíčky se švestkovými povidly.
Jak zahustit bez přísad?
Želírovací cukr se dá jednoduše nahradit agarem. Agar je běžně dostupný v obchodech ve formě prášku. Vyrábí se z mořských řas, které se loví v Japonsku nebo na Novém Zélandu. Má vysokou želírovací schopnost a vůbec nemá vliv na chuť džemu. S agarem si můžete vyrobit také domácí pudingový prášek. Stačí do kakaa přimíchat jen agarový prášek a pokračovat jako u klasického pudingu.
Je cukr nezbytný?
Pokud je ovoce dostatečně sladké, nemusíte cukr nutně použít. Určitě už jste někde zaslechli, že cukr je konzervant. Ne že by to nebyla pravda, ale jako konzervant poslouží i špetka soli. Prodlužování životnosti ovoce bylo dříve v různých koutech světa odlišné. Zatímco ve starověkém Římě bohatě využívali jako konzervant med, který dodával navíc sladkou chuť, ve Středomoří měl přednost olivový olej nebo ocet.
Péct, nebo vařit?
Nejjednodušší co do způsobu přípravy jsou švestková povidla pečená v troubě. Do pekáče jednoduše naskládejte očištěné a pokrájené švestky slupkou dolů, a to maximálně dvě vrstvy, aby se dobře připekly. Pečte na 170 ℃ asi 3–4 hodiny. Po prvních dvou hodinách promíchejte. Když je ovoce rozpečené a povidla dostatečně hustá, přidejte cukr podle libosti. Po upečení povidla nalijte do hliněného džbánu, zasypte skořicí a skladujte. Skořice vytvoří krustu, která povidla konzervuje. Při odebírání povidel skořicovou krustu jemně nadzvedněte. K odebrání použijte čistou lžíci a pak krustu zatlačte zpět, aby vám pečená povidla nezplesnivěla.
Zdroj: korunnycukor.sk, wikipedia.org
