Konkrétní věk, kdy se u dětí naplno projeví jejich introvertní stránka, se nedá přesně určit, nedá se dokonce ani nijak diagnostikovat. Ve skutečnosti totiž jde o osobnostní rys a nikoli o poruchu. Podle portálu Infosalus se však dá říci, že kolem čtyř let už mají děti základní povědomí o sobě samých. Zatímco malí extrovert se vrhají do konverzace s ostatními s lehkostí a hrají si s cizími dětmi bez problémů, introverti jsou o poznání stydlivější a mluvit s cizími dětmi je stojí zjevné úsilí. Problémy jim dělá i komunikace s dospěláky v okolí. "Rodiče snadno identifikují tuto introverzi i to, že těžko navazují vztahy s ostatními. Zdá se, že introvertní děti mají menší potřebu navazovat vztahy s druhými," říká dětská psycholožka Silvia Álava. Děti by se však měly naučit navazovat vztahy s ostatními, neměly byste je nechat, aby se tomu vyhýbaly, ale nedoporučuje je ani do toho nutit. "Introverze je pouze dalším rysem osobnosti, není patologická a dítě se jen potřebuje naučit sociálním dovednostem," dodává dětská psycholožka.
Stydlivý nebo introvert?
Je však třeba odlišit malého introverta od obyčejného stydlína. Ti první se cítí dobře sami, ke štěstí nepotřebují další společníky, ale stydlivé dítě by se rádo seznámilo a zapojilo do hry. Brání mu v tom iracionální strach ze selhání či z toho, že nebude přijato.
Introverze je pouze další rysem osobnosti.
Introverti se obecně cítí hloupě až zranitelně, když mají vyprávět historky či vtipy ostatním. Své emoce, myšlenky a názory podle portálu Solopsicologia zpracovávají ve svém nitru. Mohou být sice společenští, ale navenek ukazují ze sebe méně než extroverti. Potřebují také více času na rozmyšlenou předtím, než zareagují na nějakou situaci. Jednou z jejich charakteristik může být i to, že jsou velmi zapálení pro nějakou věc a nebývají agresivní. Svou pozornost umí v porovnání s ostatními zaměřit delší dobu a rychleji, proto je tak snadno nepřesvědčí cokoli, co se jim jiní snaží namluvit. Introverti nabírají energii ze svého nitra. Po tom, co stráví celý den obklopeni lidmi ve víru aktivit, se cítí vyčerpaní a prázdní. Aby si dobili baterky, potřebují být sami, číst, snít, malovat či si hrát v zahradě - jednoduše jakákoliv individuální aktivita jim doplní energii. To však neznamená, že introverti potřebují žít v opuštěné jeskyni, oni jen jednoduše potřebují čas na odpočinek, aby se opět cítili naplněni. Poznáváte v tomto popisu i vaše dítě?
Introvertní děti mají menší potřebu navazovat vztahy s druhými.
Jak pomoci introvertovi?
* Až se příště budete chystat do společnosti, předem mu řekněte, že tam bude více dětí a jednoduše se musí zapojit do aktivit. Užitečné jsou například moderované hry, kde se dětem říká přesně, co mají dělat - slepá bába, schovávaná či židlový tanec. Nebo aktivity s profesionálními animátory, kterých se musí zúčastnit všichni a nikdo jim neunikne.
* Nevadí, že máte doma malého introverta, ale určitě za něj neřešte komunikaci s ostatními, nemluvte za něj, neptejte se na věci místo něj ani nevysvětlujte nedostatek jeho reakcí tím, že je introvert.
* Zkuste si spolu zahrát nanečisto doma. Jednoduše si vyměňte úlohy a nacvičte, jak by si v restauraci dítě vyžádalo vodu od číšníka nebo jak by se chtělo zapojit do hry s kamarády na pískovišti. Rodiče hrají vždy úlohy lidí, od kterých dítě cosi chce. Takto získá kontrolu nad situací. Znáte to: těžko na cvičišti - lehko na bojišti.
Sociální fobie bere dětem kamarády i dětství. Znáte její projevy?
