Tyto webové stránky již nejsou optimalizovány pro Mozilla 5.0.
Obsah webových stránek se nemusí zobrazovat správně nebo mohou být omezeny některé funkce.
Nejlepšího zážitku dosáhnete, když použijete jeden z následujících prohlížečů:
Pokud jste zvyklí na klasickou mouku, ale rádi byste se naučili péct i s jinými, začněte drobnými krůčky. Hladká pšeničná mouka se dá kombinovat s jinými moukami, které mají podobné vlastnosti.
Vyzkoušejte také nové recepty, které kombinují různé druhy obilovin, jako je třeba náš nový recept na Ovesné muffiny s hruškou. Uvidíte, že se po nich jenom zapráší.
Zatímco naše maminky si mohly vybrat, jestli sáhnou po mouce hladké, polohrubé nebo hrubé, dnes vedle nich na pultech obchodů najdete mouky celozrnné, špaldové, kukuřičné, rýžové, kokosové nebo pohankové. Každá z nich je trochu jiná a vyžaduje jiné zacházení. Naučte se, jak nesáhnout vedle.
Po celá tisíciletí lidé používali hrubě mletou mouku. Mlela se mezi oblázky, mezi mlýnskými kameny, později i strojově. Pečivo upečené z hrubé mouky bylo méně nadýchané, tužší a trvanlivější. Později se však obilné slupky začaly od klasů oddělovat a vznikla bílá hladká mouka, jakou známe dnes.
Konzistence, nebo chcete-li hrubost, každé mouky záleží na tom, jak jsou rozemleté suroviny, ze kterých je mouka vyrobena. Téměř každá mouka, ať už je pšeničná, nebo jiná, bývá k dostání jako:
Při přípravě receptů můžete experimentovat s druhem mouky, ne však s její konzistencí. Hrubou moukou se špatně zahušťuje, zatímco hladká zase neumí tak hezky „podržet“ kynutý knedlík při vaření ve vodě.
Mouka se liší svými vlastnostmi i hrubostí zrna. Obecně však platí, že jemně mleté hladké mouky jsou vhodné všude tam, kde je potřeba, aby těsto rychle vykynulo a bylo vláčné. Polohrubá a hrubá mouka se hodí zase na vařené knedlíky nebo kynutá těsta, kde je potřeba více času pro kynutí.
Kromě klasické hladké, polohrubé a hrubé pšeničné mouky najdete dnes na trhu také mouky vyrobené z kukuřice, rýže, ořechů nebo semínek. Jejich výhodou je, že neobsahují alergen lepek. Můžete je používat samostatně nebo jako směsi s klasickou pšeničnou moukou. Také se často používají v thajské, indické nebo jiných kuchyních, které si stále častěji hledají cestu do českých domácností.
Do českých kuchyní si stále častěji nacházejí cestu nové druhy mouky, které mají jiné vlastnosti než mouka pšeničná. Mezi nimi jsou například:
Vařit a péct s těmito moukami chce šikovné ruce a trochu cviku. Lepek, který obsahuje pšenice, ve většině těchto muk chybí, a proto jsou recepty odlišné od těch, na které jste zvyklí.
Žitnou mouku znají především ti, kdo pečou domácí chleby. Žitná mouka, podobně jako třeba mouka špaldová, je bohatá na vlákninu a obsahuje méně sacharidů. Žitná mouka není bezlepková, protože obsahuje sekalin, který je lepku velmi podobný. A je to právě sekalin, díky kterému je žitné pečivo méně nadýchané a tvoří se v něm méně bublinek. Přesto je výživnější a pečivo často vydrží déle čerstvé.
Na výsluní se v posledních letech dostala mouka špaldová, která se vyrábí z pšenice špaldy, což je druh, který neprošel šlechtěním a zachoval si vysoký podíl minerálů a vlákniny. Pro většinu lidí je dobře stravitelná, obsahuje méně alergenů, a navíc není náročná na pěstování.
Kukuřičná mouka je přirozeně bezlepková a zpravidla se zpracovává odděleně od lepkových výrobků. Na rozdíl od pšeničné mouky jí chybí přirozené pojivo, jakým je lepek. Nahrazuje ho sice škrob, přesto je pro pečení méně vhodná a vyžaduje cvik. Při zahušťování dávejte pozor na množství, protože dokáže z hladké omáčky udělat velmi hustou hmotu.
Mouky, které se nevyrábějí ze zrn, ale z ořechů nebo semínek, jsou často aromatické, obsahují méně sacharidů, více minerálů a vitamínů, antioxidantů a dalších látek, které jsou pro tělo prospěšné. Vyzkoušejte třeba mandlovou mouku nebo bio kokosovou mouku, které mají příjemnou vůni marcipánu nebo kokosu, koláče a dezerty dělají nadýchané a dají se použít nejen jako běžná mouka, ale také jako přísada do jogurtů nebo smoothies.