Vztahy mezi učiteli a rodiči jsou někdy velmi složité. Obě strany chtějí to nejlepší pro děti, každý ale vnímá trochu jinak, jak toho dosáhnout. Zároveň je možné, že v domácím prostředí nepostřehnete určitý problém nebo chování dítěte, za to ve škole se dané věc projeví intenzivněji.
Výchovné problémy dětí
V roce 2014 vyšel v britském deníku The Guardian článek, který stále platí a zároveň ukazuje to, že problémy rodičů a učitelů jsou všude na světě podobné až stejné. Zkuste pochopit učitele a dejte jim prostřednictvím tohoto článku prostor, aby vám vysvětlili jejich pohled na výchovné problémy dětí. Některé z následujících bodů mohou být více typické pro anglické školní prostředí, velká část ale odpovídá i českému prostředí. Angličtí, čeští nebo slovenští učitelé, všichni řeší podobné záležitosti na denní bázi. Co by vám řekli, kdyby mohli?
1. “Vaše děti nejsou vaši kamarádi”
Často od rodičů učitelé slýchají věty typu: “Moje dcera je moje nejlepší kamarádka.” A co by na to učitelé nejraději odpověděli? Vaše děti nejsou vaši kamarádi! Vy jste jejich rodiče a vaší odpovědností je být jejich průvodci životem a ukázat jim hranice, ne je zatahovat do vašich problémů. Vaše devítileté dítě nepotřebuje znát detaily o hádce mezi vámi a matkou jeho kamaráda nebo to, který tatínek se vám ve škole zamlouvá. V nadcházejících letech si vaše dítě může uvědomit, že některé z jeho vlastních problémů (sociální odcizení v různých formách) by mohly mít něco společného s diskuzemi, které jste s ním vedli v raném věku. Pokračujte na vlastní nebezpečí.
Sociální fóbie bere dětem kamarády i dětství
2. “Známky ani úroveň dětí v předmětech nejsou všechno”
Během prvních třídních schůzek na nové škole se učitelé s rodiči budou bavit nejdříve asi o tom, jak žák nebo žákyně do nové třídy zapadl/a a jak je spokojený/á. Dalším bodem rozhovoru možná bude to, jak jdou vašemu dítěti školní předměty a na čem je nutné zapracovat, aby mělo dítě úspěšný školní rok s dobrými výsledky na vysvědčení. Jenže jakmile se rodiče dozvědí, že jejich dítěti moc nejde matematika, nemá dobré známky a za ostatními trochu zaostává, začnou se logicky zajímat o to, proč to tak je. A co by na to nejradši odpověděli učitelé? Když se vám, rodičům, v životě udála nějaká velká životní změna, byli jste v klidu a ani trochu vás to nerozhodilo? Dejte dětem čas, aby si zvykly na novou školu, učitele, žáky. Chvíli to potrvá, neřešte proto tak přísně známky ani pokroky v učení dětí.
Někoho povzbuzuje, jiného brzdí: Stres ve škole
3. “Dejte dětem volnost”
Vychovávat děti je vždycky složité, protože je především na dítěti, jestli už je připravené přijmout zodpovědnost a být o něco nezávislejší na rodičích. Může k tomu dojít kdykoliv, bez ohledu na věku, ve které třídě je nebo jak mu jde učení. Naše děti jsou samozřejmě to nejcennější, co máme a přirozeným pudem rodičů je chránit a zaopatřit je. Nezávislost a touha po nezávislosti se dříve nebo později u dětí projeví. Co by k tomu dodali učitelé? Vaše dítě z ničeho nic začne psát vlastní slohy a příběhy nebo začne tvořit svá vlastní výtvarná díla a pak touží po vašem uznání. Nebo se začne řídit receptem při pokusu samo něco uvařit. To jsou znaky, které vám napoví, že dítě touží po větší nezávislosti. Zkuste dětem svěřit pár úkolů. Možná budete překvapeni, že desetileté dítě je schopné si zabalit tašku do školy, připravit snídani nebo nezapomenout na domácí úkoly. Zdánlivě jednoduché a rutinní činnosti dokáží rozvinout jeho smysl pro odpovědnost a pomohou mu lépe zvládnout střední školu. V nadcházejících letech vám bude pravděpodobně dítě vděčnější, než kdybyste mu všechno servírovali na stříbrném podnose a vše za něj dělali.
5 snídaňových tipů pro skvělý start do školy
4. “Video hry mají věkové omezení z nějakého důvodu”
Videohry dokáží vaše dítě zabavit a vy o něm ani nevíte. Jenže pokud pak ve své slohové práci rozebírá zásah proti drogovým kartelům a mafiánské praktiky, je to poněkud zneklidňující. Učitelé na to mají také názor, který vám nikdy v tváří tvář neřeknou. Dokud vaše děti nerozeznají rozdíl mezi hrou a realitou, není příjemné řešit ve škole to, že se šestileté dítě na hřišti bojí, aby se nezapletlo do přestřelky.
Kolik spánku potřebuje váš školák
5. “Děti napodobují chování svých vzorů a hrdinů”
Napomínání dětí za vyrušování v hodině je na denním pořádku učitelů, je to součást jejich práce. I když je to nepříjemné, z nějaké části je to užitečné v tom, že se vaše děti naučí rozeznávat a respektovat určité hranice. Jen zřídka dojde k tomu, že se takové chování dítěte stupňuje. Tak je to v pořádku, ale jen do té chvíle, než se dítě dostane do módu á la John Terry (anglický hráč fotbalu) - učitel ho napomene, ale dítě začne odmlouvat a s učitelem se hádat, odsekává, doprovází to obracením očí, gestikulováním. Tak si dítě vyslouží leda čas po škole. Pro média může být zmíněný anglický hráč John Terry hrdinou, kterému každé sobotní odpoledne takové chování na hřišti projde, ale sledovat ve škole dítě, které ho napodobuje, je smutné. Čas strávený po škole tenhle problém jen tak nevyřeší. Proto by učitelé ocenili, kdybyste si to se svým dítětem vyříkali jako rodiče doma a dali jim pár “červených karet”. Bude to mít daleko větší účinek.
6. “Na vztahy není třeba spěchat”
“Moje dcera je teď opravdu smutná,” není v poslední době neobvyklá věc, kterou učitelé od rodičů slýchají. Ze zkušenosti učitelé proto začnou rodiče uklidňovat, že dívčí přátelství jsou o něco komplikovanější než ta chlapecká. Jenže co když je důvodem smutku to, že osmiletá dívka nemá přítele? Učitelé vzkazují: “Nechte děti být dětmi. Honba za polibkem je zábava, ale je to tak vážné jako bývají první dětské vztahy na hřišti. Děti jsou už i tak pod tlakem na základní škole i bez toho, aby řešily, jestli udělají dojem na Pepíka nebo Honzíka.”
7. “Oceníme pomoc, ale ne od vás”
Jestli se chystáte učitelům nabídnout pomocnou ruku, nedělejte to. Učitelé určitě ocení někoho, kdy jim pomůže s výzdobou třídy, bude doprovodem na školních výletech, opraví matematické písemky apod. Ale pokud to děláte pod záminkou toho, že budete moci dohlížet na své dítě, rozmyslete si to.
8. “Vaše dítě je líné”
Když jde o pokrok v učení, každý učitel chce to nejlepší pro každého ze svých žáků. Je to důvod, proč většina učitelů dělá zrovna tuto práci. Jenže občas dojdou k názoru, že prostě už nemohou pro dané dítě víc udělat. “Jestli desetileté dítě nedělá takové pokroky, jaké by mohlo a není to z toho důvodu, že by bylo unavené, je to prostě možná proto, že je líné. A není to poznat jen kvůli tomu, jak dítě znuděně leží na lavici. V porovnání s ostatními žáky a jejich schopnostmi naopak toto dítě často dělá základní chyby a v učení se zhoršuje. Je těžké učit někoho, kdo se prostě nechce učit a myslí si, že už všechno ví a zná. Kromě rozhovoru o zodpovědném přístupu by možná bylo vhodné dětem připomenout, že je brzy čeká střední škola, kde se od nich bude očekávat zodpovědnost a snaha. Co byste s tím jako rodiče mohli udělat?”
Hudba pomáhá dětem při učení: Je lepší metal nebo Mozart?
9. “Dobře. Nedělejte domácí úkoly”
Domácí úkoly budou vždy na základní škole svárem mezi učiteli a rodiči. Mnoho rodičů si stěžuje, že je jich mnoho. Nebo naopak, že je jich málo. Nebo když jsou moc jednoduché. Nebo moc těžké. Stěžují si, když je nutné, aby s úkoly pomohli dětem, nebo naopak jsou domácí úlohy nastaveny tak, že si s nimi musí dítě poradit samo a pak si neví rady. Stěžujte si u vedení školy, domácí úkoly a jejich plnění je totiž ukotveno ve školním řádu.
Domácí úkoly a učení nejsou mučení
10. “Tělocvik je povinný předmět”
Stále více dětí se vymlouvá, že nemohou na tělocvik. Nosí z domova omluvenky na tělocvik. Některé výmluvy jsou pochybné – jako to, že rýma přepadne dítě vždy zrovna jen v ten den, kdy má tělocvik. Stejně jako matematika a zeměpis, je tělocvik součástí učebních osnov a dítě nemá na výběr, jestli se ho bude nebo nebude účastnit. “Zapomenuté cvičební úbory nejsou problém. Jakmile jako učitelé vzdáme snahu posílat pokaždé vzkaz domů o zapomenutém cvičebním úboru, nemáme problém najít ve škole pro dítě. Nezapomínejte na to, že tělocvik je pro děti důležitý a je v jejich nejlepším zájmu, stejně jako domácí úkoly.”
Sport podle věku dítěte: Kdy začít a jaký zvolit
Zdroj: theguardian.com
